Příběh skupiny

    Vše začalo na střední škole v LA na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Ve školní jídelně se setkali dva spolužáci z vedlejších tříd, Anthony Kiedis a Flea. Anthony patřil mezi outsidery třídy, protože pocházel z malého města z Grand Rapids v Michiganu, Flea zase kvůli tomu, že pocházel z Austrálie. Stali se z nich nerozluční kamarádi. Anthony se v té době pravidelně chodil dívat na zkoušky školní kapely Anthi, kde hrál na kytaru Hillel Slovak a na bicí Jack Irons. Na jedné školní akci rozdávali vlastnoručně pořízené odznaky Anthi a Anthony si hned jeden připnul na bundu. Právě tyto odznaky pomohli psát historii, protože jednoho dne si Anthony vykračoval po ulici a setkal se s Hillelem, který si ihned všiml, že někdo nosí jejich odznak. Toto setkání skončilo u Hillela na čaji a pokračovalo to obrovským přátelstvím. Anthony seznámil Hillela s Fleam, který se v té době podle vzoru svého nevlastního otce učil hrát na trubku. Hillel přesvědčil Fleaho, aby začal hrát na basu. Anthony jim tiše záviděl jejich talent, protože neuměl hrát na žádný nástroj ani zpívat. V té době však Anthonyho jeden známý majitel baru přesvědčil, aby vystoupil v jeho podniku. Anthony se dohodl s členy a fakt, že vůbec neuměl zpívat nevadil, protože Anthony byl rozený exhibicionista, tak si řekl, že bude rapovat. Narychlo napsal text s názvem Out in LA  a po několika zkouškách měli koncert. Hned po koncertě dostali mnoho dalších nabídek, což je zaskočilo, protože to brali jako recesi a neplánovali fungovat jako kapela. Ale ten nápad se jim zalíbil, takže založili kapelu Red Hot Chili Peppers. 

    Anthony a Flea podpis první smlouvy od EMI oslavili tak, že úplně nazí vběhli na jednání nejvyššího vedení EMI. V roce 1984 vzniklo první album kapely - The Red Hot Chili Peppers. Nesměla na něm samozřejmě chybět jejich první píseň Out in LA, která je proslavila. Album však neměl velký ohlas. Sám Anthony ho používal hlavně na to aby ho ukazoval pouličním dealerům drog, aby mu snížili cenu. Vždyť měl přece kapelu, která vydala album. Anthonyho v té době začala zmáhat drogová závislost. Pracoval v Copy shopu a kdy mohl, potáhl z kasy nějaké peníze, aby měl na další drogy. Flea byl na tom o trochu lépe. Měl brigádu ve veterinární ambulanci, takže měl přístup k všejlakým tabletkám, které pak s Anthonym zkoušeli, ale nikdy na tom nebyl tak špatně jako Anthony nebo Hillel. Anthony začal být po čase těžce závislý na drogách a pravidelně vynechával zkoušky. Když to už trvalo moc dlouho, Flea Anthonyho vyhodil z kapely, což mu Anthony vůbec nezazlíval, protože věděl, že jednal špatně, ale neměl sílu tomu zabránit. Bez Anthonyho převzali i cenu za nejlepší mládežnickou kapelu. Anthony se přišel podívat na předávání cen a šokovalo ho, že ho vůbec nezmínili. Možná i to ho přimělo skoncovat s drogami. Když byl čistý, vrátil se k RHCP. O této zkušenosti později složil píseň Fight like a brave .

   S Hillelovou závislostí to ovšem začínalo být stále horší. Album The Uplift Mofo party plan bylo téměř hotové až na drobné nesrovnalosti s EMI, kteří odmítli, aby se nějaká písnička jmenovala Party on your pussy, tak ji změnili na Special secret song inside. Následovalo turné k albu, během kterého byl Hillel většinu času duchem nepřítomný. Stalo se také, že během koncertu odešel do zákulisí a odmítl se vrátit. Anthony se mu pokoušel domluvit, ale sám byl opět závislý až po uši. Tři dny po návratu z turné volala Anthonymu jeho přítelkyně Ione Skye, že Hillela našli doma mrtvého, že se předávkoval heroinem. Anthony tomu zprvu nevěřil, nechtěl si to připustit. Bohužel to byla pravda. Hillela našli mrtvého na jednom z jeho obrazů, přičemž cigareta, kterou měl ústech vypálila do středu obrazu díru. Tento obraz se dodnes nachází v domě Jamese Slovaka, Hillelovho bratra. Anthonymu se zhroutil svět. S Ione odešli do Mexika, kde v jedné malé vesnici Anthony už podruhé prožil odvykací kúru "na sucho" bez pomoci léků. Když byl opět čistý, vrátil se do LA. Jack Irons ho obvinil, že kvůli němu začal Hillel brát drogy, řekl, že s ním už nikdy nechce mít nic společného, ​​protože zabil jeho kamaráda. Později se stal bubeníkem skupiny Pearl Jam. Kromě toho Hillelova matka i kamarádi se odmítli s Anthonym bavit, protože nebyl na pohřbu svého nejlepšího kamaráda. S Fleam se však dohodli, že skupinu nezruší. 

    Po krátkém čase se začali poohlížet po nových členech. Zde přichází na scénu tehdy 19letý John Frusciante. John byl od 15 let skalním fanouškem skupiny, chodil na většinu koncertů, cestoval s nimi na turné. Jednou se ho Hillel zeptal, jestli by chtěl, aby redhoti byly světoznámí, aby hráli na vyprodaných stadionech. John mu odpověděl že ne, protože podle něj by tak ztratili svou vnitřní sílu při kontaktu s publikem. Později John svá slova těžce nesl, když na vyprodaných stadionech skutečně začali hrávat. Už chyběl pouze bubeník. Po přidání inzerátu do novin vyzkoušeli téměř 50 bubeníků, dokud došel Chad Smith, vlasatý a svalnatý chlapík, který byl Anthonymu od začátku nesympatický. Téměř ho vyhodil hned jak ho uviděl, ale pak si řekl, že ho vyzkouší, aby se ujistil, že takový ksicht se k nim přece nehodí. Jaké bylo jeho překvapení, když při jamu s Fleam, který dosud svou slapovou hrou odrovnal každého kandidáta, najednou Flea nestíhal tempu Chadovi. Po zkoušce mu Athony oznámil, že ho berou pokud si ostříhá vlasy a Chad řekl že OK. O hodinu později se setkali v jednom baru. Vlasatý Chad už na ně čekal a řekl, že buď ho chtějí vlasaté nebo jde pryč. Samozřejmě ho vzali. 

    Blood Sugar Sex Magik. Čtyři magické slova, která zná každý fanoušek. Začátek nahrávání tohoto alba byl poznamenán bojem nahrávacích společností o skupinu po úspěchu alba Mother `s Milk. Velký zájem jevil Geffen, ale největší boj byl mezi Sony / Epic a Warner. Nakonec se rozhodli pro Sony, za co každý člen skupiny dostal rovný milion dolarů. Z donedávna velmi chudých lidí se staly milionáři. Sony však mělo problém s EMI, kteří měli s RHCP smlouvu na osm alb. Po potvrzení rozhodnutí, že RHCP upřednostnili Sony, zavolal Anthonymu a Fleamu agent od Astin s blahopřáním, že si vybrali dobře. Anthony i Flea byli dojati, tak zavolali manažerovi Lindy Goetz, jak je na tom spor Sony-EMI. Lindy oznámil, že nijak dobře. RHCP rozvázali smlouvu se Sony a přešli k Astinovi, kde jsou dodnes. Další velká změna byla, že známý producent Rick Rubin přijal jejich nabídku a stal se jejich producentem, kterým je také dodnes. Rick již v minulosti odmítl spolupráci s RHCP, protože viděl, jací jsou nevyrovnaní a závislí na drogách.  Anthonymu, který měl na tomto albu více zpívat, za což se patřičně styděl (ano, je to neuvěřitelné, ale Anthony se opravdu styděl, kdykoliv měl předvést něco jiného než rapování), nainstalovali mikrofon přímo do jeho pokoje. Zajímavostí je, že současným majitelem této vily je právě Rick Rubin, kterému se během nahrávání dům očividně zalíbil. Od roku 2000 v něm nahrávali i jména jako The Mars Volta, Slipknot, Jay-Z, System of a down. Každý člen si vybral vlastní pokoj, kromě Chada. Ten se bál duchů, kterými byla vila proslulá a raději každé ráno dojížděl na motorce na nahrávání. Všechno bylo zařízeno tak, aby redhoti nemuseli na nic jiného myslet, jen na hudbu. Na nákupy, mytí auta, výlety do prádelny, najali chalpíka jménem Louie. Po dobu 30 dnů Anthony, Flea a John nevyšly z domu, žili jako mniši, a proto si říkali Funky Monks a  nazvali tak jednu skladbu i VHS, které vyšlo později. Všechny písně mají svůj vlastní příběh. Text k I could have Lied složil Anthony jako reakci na jeho nešťastnou lásku k Sinead O `Connor. Breaking the girl byla původně Johnova instrumentálka. Under the bridge napsal Anthony v čase po Mothers Milku. Mezitím byli s Johnem nejlepší kamarádi, každý den si volali a vše dělali spolu. Po Mothers Milku se navzájem odcizili a Anthony měl pocit, že je sám. Cestou autem po LA začal rýmovat a vznikla tato píseň, kterou později našel Rick Rubin v Anthonyho bloku. Anthony si neuměl představit, že by ji mohli použít, ale na nabádání Ricka tu písničku zazpíval. Ještě by se hodilo poznamenat, že ne tak docela si žili jako mniši. Každou noc je navštěvovala fanynka, která vlezla přes okno do vily a uspokojila jednoho z nich. Další ráno byla první otázka, že kdo s ní strávil noc tentokrát. Po uvedení alba se okamžitě stali RHCP hvězdami a z klubů a amfiteátrů se přesunuli na vyprodáno stadiony.

    Obrovskou slávu však těžce snášel John. Nevěděl se jak smířit s tím, že už nemůže pracovat na nových věcech a musí hrát na vyprodaných stadionech. Po různých slovních výměnách již vztah Anthonyho a Johna dávno nebyl takový jako v období Mothers Milk, kdy byli nejlepší přátelé a vše dělali spolu. John začal pít. Pil neskutečné litry vína ak tomu přidával marihuanu, což vyústilo do obsedantní neurózy. John byl přesvědčen, že ho někdo chce zabít a odmítal vystupovat. Pokud přece jen hráli, hrál někde úplně v koutě a vůbec se nesoustředil. Několik měsíců nepromluvil s Anthonym ani slovo. Neúnosná situace vyvrcholila v roce 1992 během japonského turné, kdy zoufalí členové volali manažerovi Lindy Goetz, že John odmítá vyjít z pokoje a že odchází z kapely. Přesvědčili ho, aby odehrál ještě alespoň večerní koncert, pak nasedl do letadla a odešel. RHCP tedy vyvstala otázka, kdo nahradí Johna. Trvalé místo dostal Dave Navarro z Alice in chains. Velmi rychle si padli do oka hrálo se jim spolu výborně. Od roku 1994 pracovali na novém albu. Anthony měl však tehdy své nejtěžší drogové období a nebyl schopen normálně fungovat. Ve snaze přijít na jiné myšlenky odešla celá kapela na Havaj. Krize však nepřešla ani zde a psaní textů se ujal Flea. Album vyšlo v roce 1995 a v porovnání s BSSM bylo přijato chladně. John byl na tom ještě hůře. Po odchodu z RHCP začal s drogami. A pořádně. Nikdy si je neuměl správně píchnout, což mu přineslo abscesy, které k nepoznání zničily jeho ruce. Zcela se mu pokazily zuby. Prodal všechno co měl. Kvůli penězům na drogy nahrál své debutové sólové album Niandra LaDes and Usually just a T-shirt. Materiál byl příšerné kvality nahráván na magneťák v obýváku. Začal také malovat, v roce 1995 ho Anthony potkal na výstavě jeho obrazů. Své spory odložili a celkem příjemně si popovídali. V roce 1997 nastal zlom. Pro Anthonyho i Johna. Anthony se zamkl ve svém pokoji a odmítal vyjít, dokud nevyšňupal obrovské množství drog. K rozumu ho přivedl až Dave, kterému nakonec odemkl a šel na odvykací kúru. Po pár dnech přelezl v noci plot a utekl. Neměl žádné doklady, ale šel do banky, kde ho poznali a chystali se mu vydat peníze, které chtěl použít na obrovské množství drog. Načež ho našli zřízenci ústavu a musel s nimi odejít. Když byl opět čistý, vydal se sám na cestu do Indie, za sebepoznáním. Chtěl se setkat s Dalajlamou. Vešel do jeho paláce, představil se a požádal o setkání. Zaměstnanci se mu vysmáli, že na to čekají miliony lidí několik let dopředu. Zklamaně odešel. Potkali se náhodou na cestě a Dalajlama ho ihned poznal, protože redhoti hráli na charitativních koncertech Free Tibet. Udělali si společnou fotku a pro Anthonyho to znamenalo obrovskou sílu a chuť se změnit. John byl mezitím na pokraji smrti. S pomocí přátel šel na odvykací kúru. Vytrhali mu všechny zuby kvůli infekci z drog a museli mu plasticky upravit nos. Proto ty velké rozdíly mezi jeho podobou z dob BSSM a od roku 1997 dále. V dubnu 1998 čili 3 měsíce po Johnově léčbě z drogové závislosti se Flea zeptal Johna, zda nechce hrát v kapele. Frusciante pozvání ochotně přijal. Na to se všichni rozplakali a Red Hot Chili Peppers opět vstali z mrtvých.

Po prvním společném jamovaní bylo vidět, že magie je zpět. V roce 1999 vydávají své nejznámější a nejúspěšnější album Californication, které dalo Johnovou návratu šťastný pohádkový konec. Spolu ještě vydali alba By the way (2002) a Stadium Arcadium (2006). Během této doby se kapela prakticky nezastavila a to Johna velmi vyčerpávalo. Po ukončení posledního turné oznámil svůj druhý odchod z kapely a úmysl věnovat se sólové kariéře. Na jeho místo přišel mladý Josh Klinghoffer a kapela po 5 letech vydala nejnovější album I'm with you. Jak budou papričky bez Johna úspěšní ukáže až čas.